Za oknem sníh, sál prázdný, vedoucí čekaji, kdy dorazi davy děti. Ovej, jen osm statečných. Řady řídkou pod útokem chřipky. Nevzdáme se. Ze všech si se snažime zkoordinovat ruce a ústa v jeden harmonický koncert. Občas se nám zadaři udržet rytmus. Představujeme si nepředstavitelné chození po vodě a zkoušíme padat do náruče jeden druhému. Chytí mě? Nebo sebou plácnu o zem? S kuličkami v rukou se snažíme vydobýt cenné vítězství. Ovej, zase si zamotávám ruce při pokusu o lodní uzel. Snad se to už brzo naučím.
