Táborová zpráva č.4

Táborová zpráva č.4

Další hyc. Ale to víte aj vy, milí rodičové. Ráno ve čtvrtek bylo sice zamračeno a v poledne pořádně sprchlo, ale nakonec jsme zase museli před vedrem utéct do lesa. Neustálý boj o místo v houpacích sítích v lesním stínu už raději neřešíme.

Odpoledne jsme si zahráli dvě bojovky – Tanky a Mafie. Hlavně Mafie byla super a děckám se moc líbila. Z kolektivních her je nejoblíbenější letošní novinka – Wikingské šachy. Pravidla vám nevysvětlím, je to komplikované. Něco mezi kriketem, šachem, vybíjenou a mlýnem.

Každý den se sečtou body za soutěže, vaření a pořádek a skupina která vyhraje, má možnost si vystřelit foukačkou nějakou odměnu. Černí už vyhráli podruhé a tentokrát si vystřelili kokteil. Petr proto musel na mimořádné nákupy koupit banány, vanilkový cukr, kiwi a mléko. Černí měli tedy extra kokteil a v zápětí na to segedinský guláš – vynikající.

Večerní program na téma: „Život je o rozhodování“. Povídali jsme si o tom, jak důležité je rozhodnout se správně. Rozhodnutí nese také následky, proto záleží na tom, čím se budeme zabývat, koho budeme poslouchat, s kým budeme kamarádit, co sledujeme na internetu, atd.

Po táboráku jsme ještě zvládli zahrát noční hru přímo v tábořišti. No a kluci v Panteonu ode dneška mají zakázán oheň. Když už jim to zakázal i Daniel, tak to museli dělat bingo opravdu dlouho do noci.

 Dneska – v pátek byl celodenní výlet na Macochu. Nejstarší vyrazili pěšky,(asi 11km tam), prostření utíkali na linkový autobus a drobotina se natlačila do auta. To by jste koukali, kolik táborníků včetně batohů se vejde do jednoho kombíku. Všichni jsme se nakonec setkali u Macochy. Celkem 65 lístků vyčistilo naši táborovou pokladnu, ale stálo to za to. Až na ty naše nezbedníky. Vedoucí se během prohlídky k děckám ani nepřiznávali. Ty komentáře a poznámky raději publikovat nebudeme. Ale jinak jsou děcka v pohodě a nijak extra nezlobí. Na Macoše utratili téměř celé kapesné za čipsy, hranolky a zmrzku. Valérie dokonce překonala sama sebe a vyjela s námi lanovkou na horu. Životní úspěch. Počítali jsme, že po 22km tůře budou děcka KO – po několika minutách už skákaly na trampolíně a vyrazily řádit na bruslích. Prozatím jsme nepřišli na to, jak děcka dostatečně unavit. Je to nekonečný boj.

Hlášky dne:

          Gabča u snídaně (18let): „Hele ta dětská paštika je fakt z dětí?“

          Šimon v autě na výletě (7let): „Já musím každý den vypít dětský energetický nápoj „Asterix-Obelix“ abych byl trochu hyperaktivnější. Pak rychleji běhám a lépe skáču.“

          A ještě jednou Šimon: přiběhne ke zdravotnici Ester a kňukajíc vášnivě ji začal objímat a tulit se. Vystrašená zdravotnice se ptá, co se stalo a Šimon: Nic, jen jsem zpocený a potřebuji se utřít.

          Děti na večerním programu: „Petře, a čím si holíš tu hlavu?“

          Libor vedoucí: Vzhledem k tomu, že na neděli hlásá čtyřicetistupňové vedra, navrhuji tábor přejmenovat ze „Ztracení“ na „Vypaření“.

 

Pokřiky našich kmenů:


 

Komentáře nejsou povoleny.